Pochlubte se svými zážitky s loděmi noah prostřednictvím naší návštěvní knihy...

Vložit zážitek

Rozhovor s Vladimírem Vaňhou

 

Návraty - psychodrama (-upraveno)  

 

                                                                                                                                                                   

                                                                                                       

Třikrát, čtyřikrát do roka jezdíte z Ameriky do Čech. Máte čerstvý, nezastřený pohled. Jak z této konfrontace dvou světů vycházejí Čechy?

S Američany se člověk zrekreuje z negativity. Většina je hodná a morální. Paradoxně se v Evropě myslí víc krátkodobě: že být lotr se vyplácí. Česká ekonomika se nezlepší, dokud lidé nezačnou respektovat jeden druhého. Čehůň může utéct zákonu, ale ne vlastnímu podvědomí. Nemá se rád, a proto je zlý na druhé. Respekt k sobě samému, za vlastní slušnost, není luxus prosperity. To je její podmínka. Tam, kde se lidé respektují, by si vládní nedovolili trestat podnikatele za to, že je živí. Tolik podnikatelských by nevidělo v zákazníkovi dojnou krávu a žádný prodávající by vás nevítal s obrannou reakcí. Jsme tady proto, abychom světu nějakou hodnotu přinesli. Člověk, jehož motivací jsou pouze peníze, bude mít jen dočasný úspěch.

           

O Americe se ale říká, že je to země toho nejtvrdšího businessu. Jak to jde dohromady s vaší charakteristikou?

Vždyť si to neodporuje a Amerika je velká. Byla tou nejsvobodnější zemí. Dokonce i Severní Karolína, ačkoliv je světová jednička ve vězeňské populaci ještě vyhošťuje elegantně a je fašistická jen v určitém směru. Zneškodnit explozi svobody z roku 1776 chvíli trvá.

Amerika stále dovolí lidem být takoví, jací opravdu jsou. Bohužel většina dá zodpovědnost za sebe těm, kteří vaši svobodu rádi zpeněží. Kdo z toho ansámblu by stál o to, aby se ti z nás, co chtějí zodpovídat sami za sebe, rozmnožovali? Společnost dnes není jiná než za starého Egypta. Neaspirující otroci, administrátoři a vládci. Aby mohl existovat tyran, musí být někdo, kdo je ochotný být obětí.

 

Ameriku zde takto nikdo nechápe! Spojené Státy byly přece při svém vyhlášení roku 1776 jedinečným krokem k vládě lidí prostřednictvím lidí a pro lidi. Zkrátka cestou k demokracii.

Proto jsem přece emigroval, či ne?

 

???

Propaganda by nepůsobila, kdyby lež nebyla smíchána s pravdou. Jedna z demagogií je, že lidé chtějí slyšet pravdu. Například když napíšete, že není dobrotivý strýček Sam, který vám podává bohatou a moudrou ruku, budete prodávat míň novin. Americká prosperita končí, protože vládní přestali respektovat lidi, kteří se neozvali, když byli zneužíváni jen málo. Vyrostl tak administrativní moloch, slepnoucími živiteli za vlastní impotenci opovrhovaný. Veřejně 68% dotázaných připustilo, že vidí "nebezpečně široký záliv mezi sebou a vládními".

Sám senátor Russel Long nebyl Ústav veřejného mínění pro platící mocné a vyjádřil to jinak: "Tato vláda je kompletně a totálně utržená ze řetězu. Vytvořili jsme byrokracii ve Washingtonu tak gigantickou, že řídí tuto vládu pro byrokracii, jak chce a ne pro lid Spojených Států. V Americe již nemáme reprezentativní vládu." Odporoval si - byrokratické masy se reprezentují perfektně.

Amerika byla založena jako republika. Ta nemá s pozdější normalizovanou demokracií nic společného  Osvícení otcové reflektovali fakt, že není vlády, která by byla přítelem. Omezení její moci znamenalo, kromě prosperity, že není-li oběť, není zločin a byl-li poškozený, najde se zločinec. Ústava Biblí inspirovaná žila. Náhrada je atraktivní slibem návratu do dětství: Žádná odpovědnost, specialisté se postarají. Jenže socialismus je nakonec korunován vždy stejně. Dnešní uniformovaný a neuniformovaný úředník je většinou malý lupič, který má požehnání od lupičů velkých a s mlčenlivým souhlasem otroků vybírá výpalné od tvořivých za povolení, že je nechá dýchat. Nezaslouží si větší respekt kapesní zloděj, který nás nestojí daně přímo a který musí dosáhnout zručnosti ke své obživě?

 

Bez administrativy však nemůže existovat žádný stát.

Už Cicero tvrdil, že byrokraté jsou ty neodpornější kreatury, ale připustil, že to jsou přirozené exkrece složitější materialistické společnosti. Svými vyhláškami a odstupňovanými daněmi z příjmu živí mizérii odůvodňující jejich existenci. S čím stát zachází, tím taky schází, respektive po tom uklouzne. Nová epocha se bude řídit starým pravidlem: Čiň jen co chceš, aby tobě bližní činili.

Proč nemá pravda větší váhu? V útěku před svými strachy nemůžeme změnit směr. Mysl podvědomě odmítne informace v rozporu s předešlými či všeobecně známými - otroci také preferují pohodlné před akcí, nezodpovědnost přes svobodou.

Znám opto-therapeuta z Los Angeles. Po jeho péči vraceli pacienti brýle. Zákonitě vyslali kolegové petice proti takové nehoráznosti. Protože nebyl specialista, došlo k publicitě …A L.A. policejní department chtěl vyléčit slepnoucí zaměstnance. S tímhle očařem objevili svoji podvědomou hrůzu, že na ně někdo vystřelí. Do policejního sboru vstoupili, aby mohli stále nosit zbraň. Tím uvědoměním se jim zlepšil zrak a začali dávat výpověď. (Ti osvobození nešikanují občany, ale pomáhají obětem.) Bohužel, policejní department si řekl: raději slepí policajti než žádní policajti. Ale hrnek tvořitelů hodnot stále vaří - můj přítel se nemusí bát nedostatku práce.

 

2

 

Naše skryté agendy jsou normou*, ne výjimkou. Ne všichni noví čeští mocipáni musejí být placení zahraniční agenti - díky konkurenci nastavené hrnky mohou zůstat prázdné. Konec legrace: Ti nejlepší poskakují pro mezinárodní monopoly zdarma, poplatní společnému podvědomí. To je ze svobody v panice. Zvyk je železná košile, honem najít nového pána, vzhůru do neokolonialistického područí. Ne nadarmo nazývají Němci Čechy bicyklisty, kteří ohýbají hřbet před těmi nahoře a šlapou po těch, co jsou dole, a slovo slav - Slovan není pro elokventní řečníky**. Je od slova sclave pro dobré otroky.

Nezoufejte, nejen Češi jsou iracionální otroci svého podvědomí. Podle výzkumu managerů těch nejlepších managerů, strach z úspěchu je ten největší. Honem se zbavit té zodpovědnosti a tak se Amerika stala neplatičem světa a mandát světlonoše lidstva končí masakrem aktivně věřících v Texasu. Tímhle jsem vás asi ztratil - každý ví, že to byla jenom sekta***. Analogicky hitem na americké burze přece nejsou akcie koncentračních táborů, ale Nápravných Pracovních Zařízení A.S.****

V praxi není lidský zákon, přijatý třeba i s dobrým úmyslem, který se nestane bičem velkého k zotročení malého. Ale ti vládnoucí na úkor jiných neuniknou v podvědomí vině. Jejich i jimi často nerozpoznaná sebevražda by byla ekologické řešení, kdyby nestáli u červených knoflíků.

Náprava je jednoduchá a rychlá. Začíná tím, že si odpustíme… Třeba i za svoji impotenci. A v momentě, kdy odpustíme našim viníkům, dokážeme odpuštění přijmout. Nechtějme přestat dělat lumpárny, ale představme si v detailu, co dělat chceme.

Na co myslíme, to dostaneme. Zabýváme-li se myšlenkami, jak odplatit zlému sousedovi, nejenže škodíme svému zdraví, ale jiní přemýšlejí o pomstě pro nás. Nechejme to Bohu či vesmíru, jestli potřebujete změnu názvosloví. Pomůžeme-li příkladem šťastného, tedy slušného žití, čeká nás skvělá budoucnost, respektive ty, co nebudou patřit k většině.

Někdo rozdělil cykly civilizací na válečnický, během kterého se také paradoxně vytvoří bohatství. Dále na cyklus intelektuálů, kteří bohatství doslova prokecají. Třetí cyklus patřil shromažďovatelům, zanechávajícím nadace i slzy. A nakonec naše vláda lůzy připravující pole pro nové válečníky.

Mimo to stojí několik super-cyklů vedle sebe. Například v původním Babylonu 1/3 lidí vlastnila 90% bohatství. V říši římské pokračovala koncentrace moci, a tak asi 1/10 obyvatelstva vlastnila většinu všech hodnot. Dnes jsme ve stádiu, kdy přibližně 1% bytostí vlastní 90% planety. Není divu, že mayský kalendář a jiné předpovědi končí, neznamená to však konec světa, speciálně ne pro ty, co jim hrníček vaří.

 

Ale já jsem chtěl vědět, proč jste emigroval?

Šance ovlivnit místo, kde jsem se narodil, z pozice moci mně připadala jako větší legrace. Tou myšlenkou jsem se stal jeden z mála nezávislých, kterému Pentagon schválil vývojový projekt, trávil jsem dovolenou v jihoamerické džungli s prezidentskými příbuznými a guvernér mého státu mi věnoval cenu podnikatele roku… A setkal jsem se s člověkem, který odmítl kandidovat na úřad viceprezidenta s tím, že takový syčák ještě není.

Věřím, že jsme si vybrali nejenom rodiče, ale i místo, kde jsme se narodili. V Československu jsme zajisté spláceli dluhy z minulých životů. Není fantastické, že je na nás říct dost? Je rozdíl jako noc a den, jestli vidíme hrnek z poloviny prázdný či z poloviny plný. A od této chvíle již nebudu trpět, ale hledat radost. Nejsme sami. Volba je mezi civilizací smrti a životem. Civilizací lásky, jeden řekl.

 

 

*Jedna oběť kdysi nevěrnému - milovanému měřila vysoký krevní tlak a druhou rukou uzenou polévku přisolovala. Tahle úřednice trvala na tom, že je bez agendy - typ Ježíše Krista sama. A co více, syn ji upozornil na nebezpečnost nervového plynu a našel ho málem smíchaný ve své homeopatické medicíně. Tenhle nevděčník ji opustil zdravý, alespoň fyzicky. Prozradil na sebe, že by mu snesla když ne modré z nebe, alespoň co si na očích vidí (V. V.)

 

**Foto Veřejné Bezpečnosti v ulicích nového nejvěrnějšího druha bylo odmítnuto redakcemi: bez komentáře, nebo se slovy nehodí se k publikaci, důležité by se nám neztratilo, nedosažitelností jediné povolané osoby či arogantním chováním…       A to je jedna z těch tiskovin (arogance coby alibi) ještě v českých rukou. Původní rozhovor otiskly Necenzurované Noviny (V.V.)

 

***Její členové měli sice méně zbraní než průměrný Texasan, ale za to ty děti - namísto od těch státní školou vychovaných, drogy nebraly a byly literátní. Nebezpečný potenciál! Kdyby se dále množily, mohly být tuny státních zaměstnanců (a pseudozákonů) nepotřebných… A o jakých problémech by se potom psalo - jistěže ne o tom, že i mocnáři opatrně vybraná porota nebyla úplně slepá (V. V.)

 

**** Balení je důležité, neb jinak i vládu poznáš podle ovoce její práce. (V. V.)

 

 

 

 

 

 

3

 

Po absolvování střední školy s vyučením v oboru automatizace a elektronika v Praze, Vladimír Vaňha pádloval v Dukle na divoké vodě. Rok na to pracoval jako číšník v Paříži. V roce 1975 dorazil do USA s vynálezem zrychlujícím malá plavidla, který vyvinul s neobjeveným ex-hydrodynamikem Wernera von Brauna.

 

Za oceánem začínal jako liftboy, údržbář a obligátní umývač nádobí. Po přijetí jeho patentu na plastické hmoty byl už řečníkem na mezinárodních konferencích a poradcem pro vojenské dodavatele. Jeho Pan Vanha Corporation, byla vedena jako vynikající firma na amerických konzulátech a často zmiňována ve světovém tisku. Vaňhovy projekty vývoje speciálních vozidel byly schváleny Pentagonem a státem Severní Karolína.

 

Špičkoví kaskadéři mezinárodního politického cirkusu mu nejsou neznámí skrz přátele v krizových public relations. Studoval "inteligenci srdce" s nekoupenými egyptology a byl uveden do filozofie poradcem prezidenta Cartera. Rovněž indiánskému šamanovi, expedicím do jihoamerické džungle a zpovídajícím se americkým agentům vděčí za lepší porozumění světu. Nahlédl do budoucnosti i s burzovním analyzátorem dekády.

 

Zúčastnil se kurzů managementu a NLP seminářů s managery Fortune 500. Je certifikován jako Neuro-Linguistický Programátor. Praktikanti této psychologie tvrdí, že každý náš problém je příležitost a může být objevena v jednom, maximálně dvou sezeních. Něco objevil musel, protože v roce 1987 mu guvernér předal cenu Podnikatel roku Severní Karolíny. Následující rok začal Vaňha exportovat a jeho kajaky se staly druhou nejlépe prodávanou značkou v Japonsku a hitem ve Velké Británii.

 

Business není jen výroba. Vaňha zvítězil v situacích zdánlivě předem prohraných. Napravil i bankovního managera a bez soudního řízení přiměl miliardového dodavatele dodržet záruku. Objevil toho až moc. Místní korupce se mu stala osudnou - vida "sametovou" revoluci, ztratil trpělivost, a prohlásil Severní Karolínu za policejní stát s komunistickými manýry. Symbióza justice s režimem předčila očekávání - po likvidaci jeho businessu, proti Vaňhově vůli, upustili od stíhání, žertujíce: Vždyť nás můžeš soudit - sankce však ponechali.

 

Statistiky a obchodní deficit naznačují, že tahle vládní justice sedí byrokratům s emociálně zafixovanou nenávistí proti blahobytu v podvědomí. Podaří se z nich vydolovat alespoň symbolický milion dolarů odškodného? Vaňha se ušklíbá: "Spíš připravují texaskou neutralizaci či nejméně asacinaci charakteru. Nejpravděpodobněji se ´vzchopí´ k hrobovému tichu." Těšme se tedy na víc pozdvižení.

 

Zaznamenal Jan Eisenmann (počátkem devadesátých let)